Děti nejsou malí dospělí. A je chyba se k nim tak chovat

Tohle je testovací článek, takže si na něm klidně otestujeme styl, délku i směr. Ale téma je reálné a důležité: děti a jejich vývoj. Protože pokud existuje jedna věc, kterou dospělí systematicky podceňují, jsou to děti. Ne zlé úmysly. Spíš pohodlnost, zvyky a věty typu „my jsme to taky přežili“. Ano, přežili. Ale za jakou cenu?

Děti nejsou prázdná nádoba, kterou stačí naplnit informacemi. Nejsou ani „rozbití dospělí“, které je potřeba opravit, aby zapadli. Dětský mozek, emoce i tělo fungují jinak. A kdo to ignoruje, koleduje si o problém – ne hned, ale za pár let.

Jak děti skutečně poznávají svět

Dítě se neučí tím, že mu něco vysvětlíš. Učí se tím, že to zažije. Pohybem, hrou, pozorováním, napodobováním. Pokud pětiletému dítěti řekneš, že se nemá vztekat, dozví se akorát to, že jeho emoce jsou „špatně“. Nenaučí se s nimi pracovat. Jen je potlačí. A potlačené emoce mají nepříjemný zvyk se vracet – většinou v pubertě nebo v dospělosti.

Děti potřebují:

• pocit bezpečí (ne křik, ne výhrůžky),

• opakování (hodně opakování),

• hranice, které dávají smysl,

• a hlavně pozornost, ne výkon.

Zní to banálně, ale realita je jiná. Často se řeší známky, kroužky, výkony. Méně už to, jestli dítě rozumí samo sobě.

Emoce nejsou problém. Problém je, že je neumíme

Když dítě pláče, není „rozmazlené“. Když se vzteká, není „nevychované“. Je zahlcené. Nemá nástroje, které má dospělý (a někdy je nemá ani ten dospělý, buďme upřímní).

Učit dítě pracovat s emocemi neznamená:

• všechno povolit,

• všechno omlouvat,

• nebo ho litovat.

Znamená to pojmenovat, co se děje, dát tomu rámec a ukázat cestu ven. „Vidím, že jsi naštvaný. To je v pořádku. Teď pojďme vymyslet, co s tím.“

Tohle je dovednost. A buď ji dítě naučíš ty, nebo si ji bude v dospělosti draze platit u terapeuta.

Pohyb, příroda a nuda (ano, nuda!)

Jedna z nejvíc podceňovaných věcí dnešní doby je obyčejná nuda. Bez tabletu, bez mobilu, bez programu. Právě tehdy se rodí kreativita, fantazie a schopnost být sám se sebou.

Stejně tak pohyb. Ne výkonový sport za každou cenu, ale přirozený pohyb:

• lezení,

• běhání,

• válení se po zemi,

• kontakt s hlínou, trávou, vodou.

Dětské tělo i nervový systém to potřebují. Ne jako bonus. Jako základ.