Trauma je hluboká psychická rána, která vzniká v důsledku silně negativního, stresujícího a často život ohrožujícího zážitku. Je to jako otřes v samotných základech naší bytosti, který otřásá naším pocitem bezpečí, důvěry ve svět a víry v sebe sama.
Představte si, že jdete životem jako po pevné cestě. Máte své jistoty, plány a vztahy. Ale najednou se země pod vašima nohama otevře a vy propadnete do hluboké temné jámy. Kolem vás je tma, chlad a vy nevíte, co se děje. Cítíte strach, bezmoc, zmatek. Toto je zážitek traumatu.
Trauma může mít mnoho podob - od jednorázových událostí jako je nehoda, přírodní katastrofa, násilný útok či znásilnění, až po dlouhodobé vystavení stresujícím situacím jako je týrání, zneužívání či válečné konflikty. Společným jmenovatelem je pocit totální ztráty kontroly, ohrožení života či psychické integrity a neschopnost situaci zvládnout běžnými adaptačními mechanismy.
Trauma zasahuje naši psychiku na těch nejhlubších úrovních. Otřásá základní důvěrou ve svět a v sebe, narušuje pocit bezpečí a vnitřní stability. Traumatizovaný člověk může mít pocit, že se mu rozpadl svět na kusy a nic už nebude jako dřív. Často se objevují vtíravé vzpomínky, noční můry, návaly úzkosti a strachu. Svět najednou vypadá jako nebezpečné místo plné nástrah.
Trauma také ovlivňuje naše tělo a mozek. Při traumatickém zážitku se spouští kaskáda stresových reakcí - bušení srdce, zrychlený dech, vyplavení stresových hormonů jako je adrenalin a kortizol. Pokud se tyto reakce často opakují nebo přetrvávají, mohou vést k trvalým změnám v mozku a nervovém systému. Některé oblasti mozku se stávají přecitlivělé, jiné se naopak utlumí. To vede k problémům s regulací emocí, pozorností, pamětí i tělesných funkcí.
Hojení traumatu je dlouhá a náročná cesta. Vyžaduje bezpečné a podporující prostředí, kde traumatizovaný člověk může postupně zpracovávat bolestivé vzpomínky a emoce, obnovovat pocit vnitřní síly a nacházet nový smysl života. Důležitá je podpora blízkých lidí, psychoterapie zaměřená na trauma a někdy i farmakologická léčba na zmírnění příznaků.
Trauma je jako hluboká rána na duši, která se může hojit, ale často zanechá jizvy. Ty jizvy jsou připomínkou bolesti, ale také odolnosti a síly člověka trauma přežít a překonat. S pomocí a podporou lze i s těmi nejhlubšími ranami žít naplněný a smysluplný život. Trauma nás změní, ale nemusí nás definovat. Jsme víc než naše zranění.